V současné době, kdy se z dekolonializačního diskurzu stalo horké téma, je o to důležitější oživit pozapomenuté aspekty dekolonizačního myšlení, které nám umožňují zaujmout nuancovanější, komplexnější a méně binární stanoviska. Jednou z těchto technik je „dvojí kritika“, která rozšiřuje naši perspektivu ve chvíli, kdy ji formulujeme z pozice již-ne-socialistické sféry. Tato historie nám pak umožňuje zkomplexnit a zproblematizovat narativ kolonialismu/dekolonizace tím, že jej umístíme do specifického historického, politického, společenského a kulturního kontextu studené války, dekolonizace, kolapsu socialistického bloku a dominance globálního neoliberálního kapitalismu, čímž zcela zmizel tzv. „Druhý svět“.

Tuto trajektorii ale musíme nahlížet ve spojitosti s dalším zásadním globálním narativem druhé poloviny dvacátého a prvních dekád jedenadvacátého století: antikoloniálního a později postkoloniálního diskurzu. Tyto dva narativy vycházejí ze stejných kořenů, ale historicky i politicky se rozcházejí, stejně tak je tomu ve vztahu k současnému mottu dekolonizace. Je obzvláště důležité si uvědomit, jak se umělecké scény již-ne-socialistického prostoru staví k těmto komplexnostem pomocí metafor, obrazů a symbolů, které se často dostávají do dialogu se současnými globálními výzvami mnohem bezprostřednějšími a relevantnějšími způsoby, než je schopna jakákoliv společenskovědná teorie.

Na přednášce vystoupí teoretička otázek postkolonialismu v zemích bývalého sovětského impéria, Madina Tlostanova, ředitel kulturní platformy IZOLYATSIA, sídlící původně v Doněcku, Mykhailo Glubokyi, a dále umělec a výzkumník Paul Chaney, který v Doněcku  pracoval na diagramu o geologickém vývoji této oblasti. Výsledek jeho práce nyní můžete vidět v rámci výstavy ve Fotograf Gallery.