Umělecká praxe Jany Kapelové je v mnoha ohledech cestou ke svobodě motivovanou touhou vytvořit přijatelnější podmínky nejen v životě, ale i v uměleckém provozu. Často se zaměřuje na téma práce, osobního naplnění nebo naopak odcizení a na fungování umělecké scény jako specifického společenství. Jejími opakovaně vyhledávanými nástroji jsou dialog, analýza a rekonstrukce sociálních situací. Výstava připravovaná pro galerii etc se zaměřuje na problematiku osobního naplnění během pracovní doby v protipólu k využívání volného času a na jejich odlišné emoční pojetí.