Povrchy, na kterých záleží: Den mládeže 1988
2022, dvoukanálová videoinstalace, 20 min., ve spolupráci s Anou Vujanović
Videoinstalace Marty Popivody vychází z jednoho z posledních masových vystoupení na Den mládeže v roce 1988, který se konal na stadionu JNA v Bělehradě. Tento výstup se výrazně lišil od dosavadních socialistických choreografií, ve kterých uniformovaná těla splývala do kolektivního celku. Tuto choreografii nahradil moderní individuální tanec profesionální tanečnice Sonji Vukićević. Bosá tanečnice s dlouhými rozpuštěnými vlasy na nočním stadionu osvětleném 9 000 pochodněmi doslova zfanatizovala mladé publikum. Její tanec byl symbolem individuální svobody. Tato instalace je výsledkem autorčina několikaletého studia věnujícího se masovým představením pod vlivem socialistické ideologie a je jakousi sebereflexí o vztahu jedince k mase. Může být chápána jako pohled na vliv ideologie na individualitu ve vztahu k mase anebo jako zamyšlení nad dnešními strhujícími výstupy popových hvězd.
Marta Popivoda je filmařka, umělkyně a výzkumnice žijící a pracující mezi Bělehradem a Berlínem. Její první celovečerní dokument Yugoslavia, How Ideology Moved Our Collective Body [Jugoslávie, jak ideologie posunula naše kolektivní tělo] je součástí stálé sbírky MoMA v New Yorku. Její druhý celovečerní dokument, Landscapes of Resistance [Krajiny odporu], se uváděl na více než padesáti filmových festivalech po celém světě a získal na dvacet ocenění. Její tvorba byla představena ve velkých galeriích, jako je Tate Modern v Londýně, MoMA v New Yorku, MAXXI v Římě, M HKA v Antverpách a Muzeu moderního umění +MSUM v Lublani. Získala prestižní Berlínskou uměleckou cenu za výtvarné umění od Akademie der Künste v Berlíně a Cenu Edith-Russ-Haus pro začínající mediální umělce. Popivoda nedávno představila svou tvorbu na bienále Ve věci umění v Praze, na 12. berlínském bienále, na 14. bienále Manifesta a 59. bělehradském bienále.
